Half Life
—
Výstava tří autorů, bývalých spolužáků z Ateliéru kresby a grafiky brněnské Fakulty výtvarných umění, přináší do Galerie Dukla site-specific instalaci, která proměňuje prostředí pasáže v nový prostor. Výstava je souborem úvah o tématech, která se zaobírají lidskou činností v různých oblastech, jak fyzických tak duševních. Autoři se zaměřují na kontrasty, na různá technologická propojení a rozličné možnosti tvůrčí práce.
V hlavním prostoru galerie má instalace podobu krajiny, snad postapokalyptické, snad umělé, rozhodně ale post – antropocénní. Autoři už ve svém předchozím společném výstavním projektu nazvaném Písky mikrosvěta pracovali s motivy následků lidské činnosti na prostředí, ve kterém žijeme. A s tímto motivem do jisté míry pokračují i ve výstavě Half life. Autoři nemoralizují, jejich přístup připomíná spíše fascinaci něčím nepříjemným, fatálním, ale přesto vzrušujícím. Je to pocit podobný tomu, který zažíváme, když sledujeme dystopický film nebo hrajeme videohru. Videoherní svět může jejich instalace připomínat i formálně. Na výstavě se prezentuje množství digitálně generovaných obrazů, metody jejich vytváření jsou velmi různorodé od digitální modelace po 3D scanování. Monochromní barevnost a potlačení struktury předmětů a motivů, ze kterých se celkový obraz skládá, všechny tyto metody záměrně potlačuje a sjednocuje je. Objevuje se tak před námi krajina složená z množství tvarů, jejichž původ nedokážeme rozeznat.
Dílo je také narativní, autoři ve své instalaci skrývají konkrétní příběhy, které ale nejsou divákovi plně odhaleny. Jejich přítomnost můžeme z díla tušit a z jednotlivých střípků, detailů, si můžeme skládat celkový obrázek, který ale nikdy nesestavíme celý. Je to kontrast mezi tím, co víme, uvědomujeme si, a co nám i přes všechny indície nedochází. Tento princip souvisí také s tím, že autory zajímá specifický druh společenského vědomí, které záměrně odklání některé těžko řešitelné problémy do sféry nevědění, odkud je lze zase vyzvednout, až bude společenská konstelace příznivá k jejich řešení.
Tyto jevy, nad kterými se autoři zamýšlejí, se promítají do podoby a obsahu instalace. Ta ale také nepřestává být živelným a spontánně vznikajícím projektem, který je výsledkem konsenzu tří tvořivých osob. Tento tvůrčí proces propůjčuje dílu specifickou vtahující vizualitu, do jejíž hlubin je možné se propadnout. A to téměř doslova, protože část instalace připomíná diorama, způsob vytváření obrazových scenérií oblíbený především v 19. století, které navozuje pocit hloubky a perspektivy.
Moment, ve kterém se instalace stává dioramatem, je naplněn trochu poťouchlým humorem. Autoři tematizují obtížnost vytvoření dokonalé iluze a sami se o ni pomocí archaického média dioramatu pokouší. Tento pokus je ale předem odsouzen k nezdaru a tvůrci iluzivnost instalace záměrně potlačují přiznanými nedokonalostmi. Tato situace je sama o sobě dalším kontrastem, prvkem tak typickým pro práci Jambora, Němce a Ročka. Setkává se zde současný, technologicky náročný digitální přístup s fyzickým způsobem vytváření falešné perspektivy. Celý projekt by se dal také rozvíjet v kontextu současné diskuze o umělé inteligenci, tvořící téměř dokonale matoucí obrazy neexistujícího světa. Tento jev je ve výstavě Half life do jisté míry také přítomný, je však zároveň potlačen řemeslně a časově náročným přístupem k vytvoření vystavených děl, která, přestože jsou digitální, jsou tvořena ručně s až pedantským důrazem na detail.
Dílo v Galerii Dukla je svým obsahem pojednáním o rozmanitosti přemýšlení a také do jisté míry společenským apelem. Formou zase hravým výtvarným projevem, ve kterém se zkoumají hranice toho, co je ještě možné smysly zachytit a rozpoznat.
Hynek Chmelař
Petr Jambor, Jakub Němec a Jakub Roček
Petr Jambor (1988), Jakub Němec (1990) a Jakub Roček (1989) jsou absolventy brněnské Fakulty výtvarných umění, kde studovali v Ateliéru kresby a grafiky pod vedením Svätopluka Mikyty. Společně tvoří volné uskupení, které má za sebou několik úspěšných projektů i v kolaboraci s dalšími autory. Jejich multimediální site-specific instalace jsou výsledkem volné, organicky strukturované spolupráce všech zúčastněných na dané téma. Zaobírají se mimo jiné fenoménem lidské činnosti, která má vliv na své okolí. Její důsledky pak chytře prezentují pomocí narativně laděných scénických instalací tvořených pomocí nových médií a digitálních technologií. Nejvýrazněji se zapsali výstavami Piesky mikrosveta v Galérii Jozefa Kollára v Banskej Štiavnici (2021) a Piesky mikrosveta 2.0 v brněnské Galerii TIC (2022).
