Because learning is what? Fundamental!
—
VŠECHNO, ČEHO SE DOTKNEŠ, TÍM ZMĚNÍŠ.
VŠECHNO CO ZMĚNÍŠ, ZMĚNÍ TEBE.
JEDINÁ TRVALÁ PRAVDA JE ZMĚNA.
UČENÍ JE ZMĚNA.
Tento verš je mentální kartografií výstavy, jakož i myšlenkovým východiskem naší semestrální práce. Jedná se o jemně upravený citát z knihy americké sci-fi autorky Octavie Butler – Podobenství o rozsévači (Parable of the sower). Poutavá a poetická četba, která nás vtáhne do svého světa, postaveného ze silných veršů. Je to čtení odvážné, v myšlení i v jazyce. Je to kniha, která se nebojí nově promýšlet svět v podobách, které se na první pohled zdají až příliš fantaskní. Co je důležité, při čtení máme pocit, že to všechno je budoucnost, která nás čeká, jestli je světlá, nebo temná. V tom se nám to zdá být pravdivé.
A takto chceme vnímat i výtvarné umění ve všech jeho podobách. Jako svět, který má potenciál otevírat nečekané vize, ale zároveň nás někdy obejmout upřímnou vírou v krásně, divno, nebo třeba trapně. Vnímáme umění jako sérii praxí, velmi diverzních; od aktivismu, až po jemnou poetiku. Hlavně upřímně as citem pro detail.
V diverzitě a změně je ukryta pravda. Alespoň tomu věříme.
Výstava je mozaikou individuálních výstupů čtrnácti studentů*tek intermediálního - mezižánrového Atelieru vvv. Z povahy aktuálního semestru, který je zaměřen na úvahy o podobách uměleckého vzdělávání, chápeme tuto výstavu jako extenzi naší pedagogické praxe, jako rozšíření pole práce a bytí našeho kolektivního těla.
Tomu odpovídá forma i výstavy, využívající veřejný prostor výkladců ve vícevrstvé obsahové rovině. Umístění artefaktů od zadní stěny výkladu po čelní sklo je hierarchické. Pozadím situace v každém z oken je velkoformátová fotografie prostředí, pořízená na základě společně vygenerovaného seznamu míst, která tvoří základ identity každého*každé z nás.
Hloubka výkladu je platformou pro vlastní tvůrčí projekty studentů*tek. Osobní výpovědi se v převážné míře týkají identity, domova, vlastního prožívání, ale vždy s ohledem na univerzálnější sdělení. A nakonec čelní sklo, které využíváme jako kontaktní vrstvu s divákem*čkou, k dopovězení toho, co jako kolektiv považujeme za důležité.
Metoda vzniku této výstavy je kombinování horizontálního vyjednávání i kurátorské vize. Jako kurátoři přicházíme s iniciativou a zároveň podněcujeme proces kolektivního schvalování či změny každého tvůrčího kroku. Kolektiv je zapojen do celého záměru, všem osobnostem je otevřena neustálá možnost vlastní iniciativy a navržení změny či dalšího postupu. Věříme, že se tak buduje společná zkušenost s procesem tvorby i ztotožnění se s finálním výsledkem.
vystavující: Zoli Baráth, Alan Bujdák, Jakub Cerulík, Ellen Denková, Kateřina Dobřanská, Samo Dzurek, Samuel Hošek, Michal Chromiak, Lukáš Karaba, Marcel Korec, Dajana Marcinková a Lukáš Sobota
kurátoři: Martin Piaček a Dávid David Koronczi
O ATELIÉRU VVV
Ateliér vvv (vizuální - verbální - veřejné) založili v roce 2018 umělec a pedagog Martin Piaček a grafický designér a umělec Dávid Koronczi na katedře Intermédii na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Aktuálně v jeho vedení působí na produkční pozici také mladá umělkyně Nela Pučeková.
Ateliér vvv vytváří inkluzivní a podnětné prostředí, ve kterém se umění chápe jako jazyk, komentář a snaha o příspěvek k individuálnímu i komunitnímu utváření světa. Umění vnímáme jako užitečnou a důležitou součást života, neustále si však připomínáme i jeho podmanivost, potenciál ohromit a také jeho formální odlišnosti od ostatních humanitních a kreativních věd či praxí. Slovo „veřejné“ v názvu ateliéru odkazuje na orientaci směrem na praxi, která v sobě nese solidaritu s jinými, vize lepších budoucností a návrhy jejich tvorby. Prostředí Galerie Dukla ve veřejném prostranství v centru Ostravy je tedy lákavou platformou ověřování si těchto postupů.
