Jakub Černý a Libor Novotný: Modely paměti
—
… přál bych si pozorovat, jak v okamžiku, kdy mluvím, mne předcházel nějaký bezejmenný hlas – stačilo by, abych navázal, abych pokračoval ve větě, abych se vložil do pomlk onoho hlasu…
Jestliže moderní člověk chtěl z minulosti udělat nepopsaný list, ten současný ji opět rehabilituje. Jeho narůstající potřeba požitků uskutečňovaných tady a teď, jakož i požadavek prožívat stále něco nového, ovšem nutně vedou k oslabování kolektivní paměti, k urychlování zániku kontinuity a opakování toho, co jsme zdědili po předcích, a to s intenzitou, která je větší než kdykoli předtím. Jak říkával Gabriel Tarde, v dobách, jež určovaly zvyky a tradice, byla minulost oslňující předlohou určenou k napodobení. To však už přinejmenším jedno a půl století neplatí, neboť minulost se od té doby neukazuje jako vzor, nýbrž stále častěji jen jako dekorace či kulisa, jako ukazatel kvality života a pocitu bezpečí. Podle Platóna naše poznání spočívá především v rozpomínání. Jinými slovy stojí na naší paměti. A ta je dnes nebývale mělká, neboť v důsledku života v přítomnosti je křivka zapomnění značně vychýlená a paměť se nezřídka redukuje jen na soubor dat uložených na cloudu, jenž nás v případě výpadku vystavuje bezprecedentnímu riziku amnézie.
Právě fenomén paměti je také ústředním motivem výstavy Libora Novotného a Jakuba Černého. Zatímco první se k ní vztahuje především skrze pastiše renesanční a barokní kresby, mezi kterými lze rozpoznat i odkazy na kanonická díla z dějin umění, druhý z autorů symbolicky rekonstruuje konkrétní, více či méně pomíjivé situace z ostravského veřejného prostoru. Zásadní je ale přitom zejména způsob, jakým se k tématu paměti vztahují. Namísto instantních technik a virtualizace ji dávají do přímé relace k intenzivní práci (ať už fyzické či duševní) s atributy monotónnosti, drilu či rutiny, tedy takovými, před nimiž moderní společnost raději couvá. Přinejmenším stejně důležité je však pro autory i téma kontinuity, nebo warburgovského rozpomínání, transponovaného zde do podoby jakési epistemické dílny, v níž nástroje, které při průzkumu světa bereme do ruky, zanechávají viditelný otisk na místech, kde předtím visely. Asociativní dialog plný odkazů, symbolů a forem, jenž mezi sebou oba autoři rozpoutali, nás tak v konečném důsledku zpravuje o tom, jak důležitým, a přitom křehkým a volatilním fenoménem, paměť je.
Jakub Černý
* 1994 v Táboře, žije a pracuje v Ostravě
Jakub Černý je absolvent Fakulty umění Ostravské univerzity, ateliéru Kresba Josefa Daňka (2013–2019). Ve své práci se zaměřuje na téma identity a tělesnosti, k němuž se kromě jiného vztahuje i prostřednictvím autoportrétu vyjádřeného různými typy médií. V jeho tvorbě se také stále více prosazuje potřeba postihnout obecnější aspekty fungování současné společnosti. Za tímto účelem se nezřídka uchyluje k drobným architektonickým intervencím, které spíše než jako objekty a instalace chápe jako strůjce návodných situací. Mezi nejvýraznější z nich patří motiv bariéry, chápaný ať už jako prostředek izolace či naopak, interakce a socializace. Jakub Černý je finalista Ceny Exit (2019).
Libor Novotný
* 1979 Železný Brod, žije a pracuje v Bordovicích a Ostravě
Libor Novotný je absolvent Fakulty umění Ostravské univerzity, ateliéru Volné grafiky Eduarda Ovčáčka, ateliéru Intermédií Petra Lysáčka (2002-2007) a doktorského programu Vizuální komunikace na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem (2009–2014). V současné době na Fakultě umění působí jako asistent ateliéru Kresby Josefa Daňka. Ve své tvorbě se systematicky zaobírá přírodními procesy a dává je do souvislostí s atributy současného přetechnizovaného světa. Jeho práce v sobě obvykle snoubí efemérnost a hravost, k nimž se – obzvláště v případě častých autorových intervencí do veřejného prostoru – přidává empatický vhled a potřeba dostat se pod povrch běžných věcí. Vedle tvůrčích aktivit, v nichž se Novotný nejčastěji vyjadřuje prostřednictvím instalace a média kresby, je důležitá i jeho aktivní kurátorská a organizační činnost. V minulosti v tomto segmentu například proslul nápadem provozovat „outdoorovou“ Galerii Kaluž (spolu s Janou Zhořovou). Od roku 2010 je pak spoluorganizátorem ostravského festivalu umění ve veřejném prostoru Kukačka. Libor Novotný je finalista Ceny Exit (2007).
