Včera neboli~í dnes
—
Je snadné vnímat výstavu Včera neboli~í dnes a užívat si její jemně hravý charakter. Mnohem složitější je ale snaha ji plně pochopit v celé komplexnosti, s jakou ji autorky Dominika Goralska, Lenka Škutová a Lívie Škutová vytvořily. Je to snad dokonce nemožné, neboť divákům nejsou poskytnuty návody pro interpretaci vystavených děl a k dispozici jsou pouze indicie v podobě fragmentů povědomých věcí. Objekty, které lze vídat na sídlištích nebo v okrajových částech měst, evokující cosi všedního, něco, co máme v paměti jako mlhavou vzpomínku nebo pocit. Důvěrně známé tvarosloví plotů a laviček, pocity, které známe z cest vlakem nebo při procházce se psem.
Za každou instalací v jednotlivých vitrínách se skrývá skutečná, zcela konkrétní vzpomínka nebo situace. Její úplný obsah zůstává divákovi neobjasněn. A to buď proto, že je příliš osobní, nebo že doslovně odvyprávěný příběh už zůstává pouze příběhem. Cílem trojice autorek je ale použít vyprávění coby metodu k tomu, jak v divákovi vyvolat pocit něčeho neurčitě blízkého. Celá výstava se tak stává metodou, pokusem o nacházení tvůrčích postupů. Autorky netvoří dohromady uměleckou skupinu a většinu času tvoří samostatně. Pro projekt v Galerii Dukla se ale rozhodly svými pracemi i přemýšlením na sebe navazovat. Jedna druhé předkládají mlhavé vzpomínky, nebo střípky z paměti, a vzájemně se doplňují, domýšlí si. Situace v paměti se zcela nezáměrně deformují, a právě tento jev umělkyně následně zpracovávají. Výstavu vnímají jako společné dílo, každá pracuje s jiným médiem a jednotlivé instalace a objekty navzájem spoluvytváří. Jako kurátor záměrně nezdůrazňuji, která umělkyně pracuje s čím, přestože jejich postupy jsou jasně rozeznatelné. Otázka autorství zde zkoumá své hranice, kde vzájemně dotvářené jednotlivosti tvoří vzájemně dotvářený celek.
Výstava se stává snovou zahradou, křehkým, a tak trochu poťouchlým pojednáním o tom, jak nás klame paměť. O univerzálně platných kódech, které každý zná, ale každému se v mysli vybaví něco jiného. Kus plotu, talíř nebo stan jsou předměty, které se každému pojí se vzpomínkou a situací, každému ale s nějakým jiným pocitem. To je právě ta atmosféra, kterou tvůrkyně chtějí divákovi navodit prostřednictvím své unikátně, eklekticky poskládané instalace, která zůstává především výtvarná, hravá a emočně působivá.
Hynek Chmelař
Dominika Goralska (1997), Lenka Škutová (1991) a Lívie Škutová (1993) jsou absolventky Fakulty umění Ostravské univerzity. Lívie Škutová a Dominika Goralska absolvovaly Ateliér intermédií, Lenka Škutová Ateliér malby II. Tato informace ale neslouží jako vodítko k tomu, jak rozpoznat autorství jednotlivých děl na výstavě, dokonce spíš naopak. Při specifikaci tvorby autorkám nezáleží na upozorňování na použitá média nebo konkrétní náměty uměleckých děl. Opírají se o obecně srozumitelné a platné jevy, které lyricky tematizují pomocí prostorových instalací. Může to být uvažování o jistotách, sdílení a péči, dnes tak potřebných mezilidských jevech. Jejich díla jsou ale také plná radostných her zprostředkovaných s přesvědčivou výtvarnou zručností.
Autorky tvoří obvykle samostatně, v roce 2023 ale uskutečnily společnou výstavu Pořádně si nalož v ostravské Galerii Jáma10, kde poprvé propojily své vyjadřovací prostředky v jeden celek. Přestože autorky společně nevytvářejí uměleckou skupinu, a dle vlastních slov jsou spíše příležitostným útvarem, výstava v Galerii Dukla je druhým projektem, v němž realizují společná díla.