Václav Buchtelík a Petr Szyroki: Opop taurant

17. 2. 2026 18:00—20:00

Životy Václava Buchtelíka a Petra Szyrokého jsou již mnoho let svázány přátelstvím i společnými disputacemi nejen o umění. Potkali se při studiu na Střední umělecké škole v Ostravě a studovali společně i na Fakultě umění Ostravské univerzity, byť každý na jiném ateliéru. Buchtelík je výraznou osobností současné ostravské malby, Szyroki se pohybuje na poli sochařském a je také tvůrce objektů. 

Přestože se znají dlouho a lidsky jsou si velmi blízko, ve své tvorbě se nijak neovlivňují. Mají ale mnoho společného, ačkoli to nemusí být na první pohled zřejmé. Oba dlouhodobě hledají inspiraci i témata v klasických dílech minulosti, převážně v baroku, s jehož symboly pracují a které pak každý po svém převádějí do současných kontextů. 

Oba se rovněž věnují velkým existenciálním tématům, která mohou člověka tížit. Každý k nim ale přistupuje naprosto odlišně. Zatímco Szyroki je pojímá jaksi podvratně, s humorem konceptuálního umělce, Buchtelík jde cestou sžíravého, na dřeň upřímného a otevřeného odhalení vlastní duše. Tvorbu autorů spojuje také úcta k řemeslu, které mistrovsky ovládají. Právě prostřednictvím precizně zvládnutého řemesla se pak vyjadřují současným jazykem.

Ve výstavě se autoři rozhodli prezentovat svou tvorbu téměř muzeálně a pojmout ji jako svéráznou retrospektivu sahající až do studentských let. Jejich první společná výstava na pivních slavnostech v Petrovicích, kde jako studenti prodávali některé své obrazy za pár korun (ale jen ty, ke kterým nechovali žádný vztah, ostatní označili jako neprodejné), se jmenovala stejně jako ta zatím poslední: Opop taurant. Jedná se o dětsky zkomolenou frázi „obchod otevřen“. Stejně jako raná prodejní výstava, je i ta současná v Dukle tak trochu otevřenou nabídkou duší obou autorů. 

Jsou zde Buchtelíkovy osobní výpovědi i metafyzické krajiny a Szyrokého na první pohled formální hry, které v sobě nesou subverzivní vtip i hloubku niterného pozorovatele. Výstava je tak osobním příběhem i obrazem dvou rovnoběžek, které se nemohou zcela setkat. 

Hynek Chmelař

Václav Buchtelík (1990) je absolventem ateliéru Malba I na Fakultě umění Ostravské univerzity. Od počátků své aktivní tvorby je nepřehlédnutelnou osobností současné ostravské malby. Kromě tradiční olejomalby pracuje také s koláží. V jeho obrazech se objevují osobní náměty spojené s konkrétními lidmi a situacemi, které však získávají pozoruhodně univerzální výpověď. Tyto motivy se spolu s postapokalyptickými vizemi skládají do mozaiky tajemných symbolů zasazených do metafyzicky působících krajin.

Kromě výtvarného umění se věnuje také hudbě a poezii. Má za sebou množství samostatných výstav, naposledy například v ostravské Galerii Dole (2025), i skupinových projektů. Účastnil se kupříkladu výstavy Návratný průzkum v Galerii hlavního města Prahy (2025) nebo výstavy Faceless v ostravském Domě umění (2024). 

Petr Szyroki (1991) je absolvent Ateliéru sochařství na Fakultě umění Ostravské univerzity. Jeho tvorba vychází z téměř staromilského přístupu k řemeslu, který však nenápadně posouvá do nečekaných rovin – například používáním zdánlivě nepatřičných materiálů, jež se maskují jako ušlechtilé hmoty. Dokáže s humorem citovat důvěrně známé tvarosloví odkazující k dějinám umění, ale přesto hovořit jazykem zcela současným. Často pracuje site-specific způsobem a svým přístupem zůstává unikátní osobností na poli českého současného sochařství.

Kromě klasických výstav, naposledy třeba pod názvem Zlaté tele v Galerii U-Haus (2025) je autorem také několika realizací ve veřejném prostoru, za zmínku stojí zejména pamětní deska obětem komunistických monstrprocesů Buchal a spol. na Čapkově sokolovně v Moravské Ostravě (2020). V roce 2019 spolupracoval s Ivanem Motýlem na oceněné básnické knize Struska, kterou ilustroval.