Přestože se na mapě českého výtvarného umění pohybuje již zhruba pět let, zůstává kolektiv Omlouvámesepardón poněkud tajemnou entitou. Není zcela jasné, kolik má členů, kdo z nich hraje jakou roli, a často dokonce ani to, kdo se vlastně na konkrétní výstavě podílel. Nejinak je tomu i u výstavy v Galerii Dukla. Omlouvámesepardón je skupina složená z mnoha autorů a autorek z České republiky a Slovenska, jejichž odbornost je velmi různorodá, od výtvarného umění, scénografie a hudby po obory technické. 

Příklon ke scénografii a divadlu obecně, tedy k prostředí, ke kterému mají členové skupiny velmi blízko, se projevuje i na nové výstavě v Dukle. Vytváří zde site-specific instalaci, která je interaktivní, hravá a imerzivní. Autoři využívají své různorodé schopnosti k vytváření působivých skrumáží objektů. Uvědoměle kutilsky vyprávějí příběh o sobě, ale bez jasné narativní posloupnosti, spíše jako nahodilý mrak situací, povídek a přiznání. Přiznání o svých tvůrčích motivacích a postupech, i o vlastních selháních při výrobě různorodých instalací. Nechávají nás nahlédnout do procesu tvoření a užívat si vnoření do chaotické kolektivní mysli. Za pomoci recyklovaných materiálů i hotových objektů nás trochu ironicky, po vzoru Fluxu, nabádají k bezelstnějšímu a radostnějšímu prožívání života. 

Především je ale důležité se z výstavy těšit, stejně jak zaznívá v jejím názvu, protože autoři se sem těšili taky, a omlouvat se za to vůbec nemusí.     

Hynek Chmelař     

Dyzoš je až na posledním místě, důležitý je kontext. Kdo to vyrobil, kde se na to vzal matroš a co to tady smrdí, nepálí se tu něco? To, co vzniklo tady, je vždycky zázrak, že to vůbec vzniklo a na nikoho nespadlo a krásné je jenom světlo a je vždycky lepší než a ještě se nestalo, abysme něco nestihli. Po nás zbyde jenom bordel, který už v ideálním případě bordelem byl...Co vyrobíš ty, je vždycky lepší než když to za tebe udělá někdo jinej kámo. *

Výstava zachytává, co má vliv na fungování a tvorbu nesourodého a nedefinovaného kolektivu Omlouvámesepardón, který vznikl jako důsledek uzavření divadel během pandemie a skončit může zítra. Hledáme v Dukle, co máme společné, ale nemáme čas ani chuť se o tom bavit předtím nebo potom. Spojuje nás, že někdo z nás zvládne to, co ostatní ne a je nám spolu u toho nejspíš hezky. Jo a uživí nás to...Trošku.

O sobě toho moc nevíme, občas se něco doslechnem na jiných projektech, kde se potkáme a místo toho, abysme se o sobě něco dozvěděli, řešíme naše další společné projekty, ty jsou důležitější pro nás v tu chvíli, hoří a během toho, co tohle píšu, jich několik běží. Celou dobu už to běží...Jsou mezi námi i lidé, kteří se nikdy neviděli a vyhovuje jim to. I lidé, co netuší, že jsou mezi námi. Na pivo spolu nechodíme a když jo, tak je to divný a nebo šílené. Na obědy zásadně ne. Vyhovuje nám bydlet v galerii během přípravy výstavy, ale na tuhle si netroufnem.  

Děláme scénografie, architektury, zvuk, výtvarno, stěhováky, šéfujem, djujem, performujem, programujem, ale hlavně kutíme a děláme festivaly. Nic lepšího jak fesťák lidi ještě nevymysleli. ***

Omouvámesepardón

 

* Neplatí pro brzdy na autě a kardiostimulátor

** #dyiordieordance

*** JIZVA, PAF, COIFF, ZVĚŘINEC,...

**** Teflon