Malíři Markéta Hermanová a Aleš Hudeček jsou nedílnou součástí ostravské umělecké scény už více než dvacet let. Přestože jsou pár a sdílejí společný ateliér, v malířské tvorbě zůstává každý autorem sám za sebe. Ne snad, že by jejich díla nevykazovala známky nějaké příbuznosti nebo vzájemné inspirace. Jejich obrazy jsou hutné a barevně nepřehlédnutelně výrazné. Hovoří neúprosným stylem, ze kterého k divákovi proudí nekompromisní oddanost malbě jako médiu. Bez vytáček, výmluv nebo zkratek. V jejich podání je malba upřímnou životní vášní, kde se skrze dokonale zvládnuté řemeslo vyjevují vnitřní světy se svými významy.

Markéta Hermanová ve svých obrazech řeší krajinné kompozice převážně z prostředí Berounska, ve kterých zachycuje stopy lidské přítomnosti a podrobuje je vlastní tvůrčí interpretaci. Překrucuje je jak kompozičně, tak především barevně. Její obrazy jsou narativní, jsou to příběhy opuštěných struktur v krajině bez začátku i konce. Jsou spíše mementem nebo zátiším, za kterým můžeme tušit příběh. 

Aleš Hudeček ve svých obrazech pracuje s anatomií figury i prostoru, eklekticky propojuje rokokové a modernistické prvky a vytváří tak zvláštní nostalgicky laděné bezčasí. To vše v současně působícím barevném spektru. Ve skutečnosti skládá dohromady různé druhy polorozpadlých vzpomínek, které na sebe, podobně jako části některých figur, příliš nenavazují. Jeho obrazy jsou jako dávná situace, kterou se nám nedaří vybavit si zcela přesně. 

Staňte se svědky tiché rozpravy dvou blízkých lidí a dvou odlišných myslí. Je jen na vás, jak na sebe necháte situaci působit. V obou případech vás čeká silný zážitek.