Jitka Králová: Hledat slepici v kopřivách v deset hodin večer

25. 11. 2025 - 30. 1. 2026

Už její studia předznamenávala, jak bude Jitka Králová, coby svébytná výtvarná autorka, procházet životem. Studovala výtvarnou výchovu v Olomouci, tu později opustila, aby magisterský titul získala na ostravské Fakultě umění v Ateliéru kresby. Během studií absolvovala dvě formující stáže, jednu v Helsinkách a druhou v Gdaňsku. Toto světoběžnictví se po ukončení studií ještě prohloubilo: Králová svou uměleckou kariéru formuje skrze rozličné rezidenční pobyty a sympozia. Říci přesně odkud je, nebo spíš kde je doma, není úplně snadné. Svou práci přizpůsobuje site-specific podmínkám, pozoruje a zaznamenává svět kolem sebe. Nejen realitu klidu, ale i dynamiku měnícího se světa. Není náhodou, že byl v tomto kontextu dříve jejím oblíbeným námětem kámen. Kámen jako stabilita, která nám připomíná efemérnost našich existencí.

Navzdory určité osobité neukotvenosti se Králová ve své tvorbě k jakémusi pomyslnému domovu vrací. Nejinak je to i ve výstavě v Galerii Dukla, kde tematizuje zkušenost z obce svého dětství, ve které žijí její prarodiče. Ti zde suší seno, pěstují brambory a obilí na hektaru půdy, kde se zdánlivě zastavil čas, zatímco krajina i svět okolo se rychle proměňují. Hospodářství, jako je tohle, z venkova postupně mizí, nahrazují je unifikované bungalovy, obce se mění na satelitní městečka. Lidé žijí rychleji a přemýšlejí o jiných hodnotách. Věta z úst autorčiny babičky „Hledat slepici v kopřivách v deset hodin večer“, která se stala názvem výstavy, je upomínkou na uklidňující repetitivnost každodenních drobných starostí, kterých jsme se v životě zdánlivě zbavili, jen abychom je nahradili ještě mnohem absurdnějšími a komplikovanějšími kafkovskými starostmi. Tento typ úvah se Králová snaží zaznamenat, nikoli však sdělovat doslovně. Ať už malbou, sochou, nebo třeba přenesením autentických artefaktů přímo do prostor porubské pasáže.

Nejedná se však o pouhou dokumentaci jevu. Mizející svět offline lidí se pro ni stává stěžejním tématem. Nepojímá jej pouze plytce nostalgicky, ale vnímá gesto výstavy věnované tomuto tématu také jako jakýsi návod na budoucnost. V tomto směru je tedy výstava nenápadně aktivistická. Nabádá nás k promýšlení vlastních hodnot a významu lidské činnosti v tomto světě.

Ve výstavě se divák může setkat s několika motivy, které ji provázejí. Je to třeba práce s ohněm, jako symbolem obrození, ale i běžným a neodmyslitelným nástrojem venkovského hospodářství.

Dalším motivem je zahradnické roubování, jako množení a údržba, a pak také jemné vzpomínky na konkrétní situace spojené s prací na pozemku.

Dohromady tak Králová vytváří dojemnou, ale i trochu poťouchlou koláž vizuálních vjemů, která je osobní výpovědí i univerzální zprávou a může diváka přimět k tomu, aby znovu radostně prožíval každodennost.

Hynek Chmelař

Jitka Králová (1997) je absolventkou Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a Fakulty umění Ostravské univerzity. V současnosti je doktorandkou zpět na Pedagogické fakultě v Olomouci. Ve své tvorbě se zaměřuje na práci s malbou a kresbou, ale také s materiálem, se dřevem nebo keramikou. Ve své práci často reaguje na místo, kde tvoří, a své umělecké instalace doslova i symbolicky propojuje s okolním prostředím. Má za sebou řadu sólových výstav, naposledy například v Galerii Omstand v nizozemském Arnhemu nebo ve zlínské Galerii Komnata. Účastnila se skupinových výstav v Berlíně, Barceloně nebo Gdaňsku. Důležitou součástí její tvorby jsou rezidence a sympozia, na kterých pracuje. Na takovýchto pobytech byla například v Německu, Nizozemsku, Litvě, Polsku či Estonsku.