Rozhovor s Lucií Králíkovou v Respektu
Publikováno
Porubská Galerie Dukla byla jedním z důležitých zastavení výtvarnice Lucie Králíkové.
"Právě výpravy mezi městy patří mezi její další témata. Loni v březnu tak podnikla týdenní pěší pouť z Brna do ostravské Galerie Dukla, kde pak pod názvem Grande Misericordia (Velké milosrdenství) představila prchavé dojmy z cesty, při níž šla lesem i podél dálničních přivaděčů, zastavovala se u studánek i v hospodách. Jednotlivé výjevy na výstavě pojmenovala „zastavení“ a galerijní výlohy nazvala „kaple“.
S přihlédnutím k tomu, že její kniha se jmenuje Svátosti, se tak může zdát, že se Králíková vztahuje ke křesťanské ikonografii, ale sama to odmítá: není prý nábožensky založená a nepřísluší k žádné církvi. Mluví o posvěcování každodennosti a svůj příklon k tradicím vnímá jako nutnost zaplnění prázdného místa; něčeho, co lidé přesunem z venkova do měst více či méně dobrovolně ze své každodennosti vytrhli.
I v budoucnu by ráda pobývala spíš mimo výstavní prostory, poznávala sousedy a třeba s nimi ustavila nové tradice. Úběžníkem jejího zkoumání nicméně vždycky bude příroda, s níž cítí sounáležitost – i když značnou část života strávila v paneláku a zážitkům, jako je spaní pod širákem, se prý spíš vyhýbá. Má se za městského člověka a k němu se také obrací."
Celý článek najdete na stránkách týdeníku respekt